Pouť na Želiv mohla patřit mezi nejlepší počiny tramtárijské Bokomary. Kdyby ... kdyby si nenašla novou zpěvačku
BOKOMARA & Naďa Urbánková - Pouť na Želiv Jednou sved nás Bůh, Pouť na Želiv, Babička Majka, Samota, Pygmalion, Vánoční přání, Betlémský příběh, Co dál, Ej na políčku, Našel jsem já ružu, Já tě poznám, Cowboy song; BONUS: Nelži mně šuhajku
Fleret má svoji Jarmilu Šulákovou, Luboš Javůrek se ujal paní Urbánkové. Jedna spolupráce působí příjemně osvěžujícím dojmem, jako třešnička na dortu, byť někdy úsměvně, druhá poněkud nepřirozeně, uměle.
Písničky na Pouti se dají rozdělit do čtyř kategorií. Ty, kterých se paní Urbánková neúčastní nebo jen minimálně patří k ozdobám alba - padnoucí hudební kabátek pro básně naší textařské elity ve slušivých folkrockových barvách a Luboš Javůrek opěvující jejich krásu s lehkostí a upřímností autora. Pak tu máme bokomaří známé písně, které můžeme porovnat s jejich staršími sestřičkami. U nich mi vadí styl zpěvu paní Urbánkové nejvíc. Jakási snaha o dokonale srozumitelné vyslovování a nepřirozené frázování kazí atmosféru písničky a posluchač jen kroutí smutně hlavou. Dále jsou na albu "nové" písně přímo pro zpěvačku u kterých mě styl zpěvu tolik neirituje, průměrné i povedené. A pak tu máme poslední kategorii, píseň
Co dál, která na album nepatří neb je přímo antibokomaří, ale naštěstí jediná.
Pokud bych se mohl přimluvit, tak příště koktejl z ingrediencí Bokomara a Urbánková nemíchat a nabídnout jednotlivým fanouškům raději plnou sklenici toho "jejich" čistého pití.
Hodnocení:
" style="float: none; vertical-align: text-bottom; margin: 0px; padding: 0px;" />