Nerad brzy vstávám. Ranní venčení našeho psiska Gerryho má tedy na starost většinou moje drahá polovička. Nejinak tomu bylo v sobotu. Krátce poté, co jsem se vyhrabal z postele a chystal se posnídat, přiřítil se Gerry, v patách měl Megí a že našli v lese u rybníka ležet pod stromem poraněného datla a ať seženu číslo na veterinu, tam nám poradí co s ním. Asi po třech telefonátech jsme se dopracovali k těm správným osobám. Odchytový tým však byl právě na výjezdu s těžce poraněnou labutí. Dostali jsme tedy instrukce, ať datla odchytíme sami, zavřeme do krabice od bot a uložíme třeba na záchodě, než si pro něho budou moci přijet.
Po ránu a hladový - nebyl jsem z této situace nadšen, ale co bych neudělal pro chudáka datla a hlavně pro milovanou těhotnou manželku. V kumbále jsme vyhrabali umělohmotnou děrovanou přepravku, pár starých hadrů proti klovnutí a běželi do lesa.
Datel už se mezitím trošku zpamatoval a držel se na kmeni ve výšce druhého metru. Doposud jsem zahlídl datla jen z dálky, vysoko na stromě, malého ptáčka, že je velký skoro jak vrána mě tedy překvapilo. Krásný, leskle černý s typickou červenou čepičkou a s dlouhým úzkým kuželovitým zobanem.
Chlapík stojící poblíž k nám vyrazil a jestli prý jsme ti záchranáři-ornitologové, kterým volal. Vysvětli jsme si co a jak, předal nám číslo na ten odchyt se kterým byl domluvený on a pomohl nám s lapením datla. Ten se samozejmě jen tak nedal, ale chudák se zmohl jen na popoběhnutí po kmeni na druhou stranu, tak jsem objal strom a rukama v šále proti klovnutí (asi by mi to proti pořádnýmu klovanci nepomohlo) ho přidržel, zatímco chlapík vzal datla do trička a šoupnul ho do naší přepravky. Přikryl jsem ptáka kabátem aby případně neuletěl nebo nevypadl a zamířili jsme domů. Datel se v přepravce uklidnil a chvílema zavíral oči, až jsme o něj měli strach. Doma jsme bedýnku přikryli dřevěnou deskou a nechali ho na balkóně. Megí ho hlídala a já se šel nasnídat.
Datlík přitulený k šále
Datlík v přepravce
Po půlhodince přijel jeden z ornitologů. Když jsme datla nesli ven, byl už živější, pořád se v přepravce přesouval a měl jsem strach, aby mě neklovl a já ho nepustil. Chlapík zkušeným hmatem chytl datla za krk a vytáhl ho z bedýnky. Prohmatal mu křídla a kosti a vše se zdálo v pořádku. Prý se jednalo o mladého datlíka z letošního léta a pravděpodobně si něco špatně spočítal, narazil do stromu a spadl dolů. Bude tedy jen otřesený. Pár dní v kleci na stanici a vydatná porce červíků a bude se moct vrátit zpátky do přírody. To nás potěšilo. Snad jsme mu pomohli. Po lese běhá spousta psů a zmatenému datlíkovi na zemi by mohli ublížit.
Datlík vykukující
Datlík v kleci
" style="float: none; vertical-align: text-bottom; margin: 0px; padding: 0px;" />