MY3.AVI jsem doposud úmyslně přehlížel. Několik článků na netu, zařazení do škatulky alternativní jazz-folk, pár demo písní ve mě vzbudilo pocit, že se jedná o úlet, který není moc kompatibilní s mým písničkářským vkusem. Nicméně na deště vydané, avšak na hudební novinky vyprahlé léto mě přimělo pokusit se zvlažit novinkou této formace, albem Smutná euforie. A překvapivě došlo k velice příjemnému osvěžení. Novinka je prosta úletů, ze kterých jsem měl obavy a naopak zaplněna chytlavými melodiemi, povedenými texty a svěžími folk-rockovými aranžemi.

Na desce účinkuje díky multiinstrumentalitě členů kapely a spoustě hostů velké množství hudebních nástrojů. Že se to podařilo vkusně a zajímavě poskládat dohromady bez náznaku přeplácanosti si zasloží klobouk dolů. Navíc, písničky dokáží zaset do hlavy velice rychle své semínko a vzklíčit, takže vám pak zní celý den v hlavě aniž by byly protivné. Což nebývá často zvykem.

Smutná euforie. Hmmm.

Povedený obal ladí spíše s prvním slovem z názvu desky, podobně vážné jsou texty, melodie Vás neroztančí, maximálně rozpohybují vaši nohu. Kde je tedy ta euforie? Ta se dostaví po každém poslechu celé desky. Euforie nad tím, že český folk žije, umí být zajímavý, držet krok s dobou aniž by musel nějak křečovitě experimentovat a daří se mu vcelku dobře.

Možná zítra všechno skončí,
možná zítra budem dávno už za vodou.

Z euforie nad Smutnou euforií jsem si doplnil vzdělání a poslechl si i starší počiny skupiny a samozřejmě s těmi úlety to není tak horké jak jsem se kdysi obával. V každém případě z alba Veselá melancholie je cítit snaha být originální a jiný za každou cenu a působí roztříštěně jak jsou na něm bez ladu a skladu poházené písničky jiných tvarů, velikostí a barev. Smutná euforie je v tomto pravým opakem.