Bude to stát za to? Není to jen další Stroncium? Poučil se Mistr? Není problém spíš ve mně? Mistr píše stále stejně dobře, ale já jsem na to už moc starý? Běhalo mi hlavou a nijak se do čtení nehrnul. Ale jsou věci neodvratitelné. Pro zkoušku (a protože jsem z prvních reakcí věděl, že je tu jistá návaznost) jsem se rozhodl přečíst nejprve znovu Noční klub. Ne, chyba není ve mně, pořádně jsem si to užil i po letech. Tak poďme na tu novinku ...

Vyhlídka na věčnost je stará dobrá kulhánkovština ve všem dobém i zlém. Pokud bych ji měl k něčemu přirovnat tak k Divokým a zlým. Také je rozdělena do jakýchsi 4 pomyslných částí (které bych ovšem v žádném případě nedoporučoval vydávat jako samostatné knihy), také si autor ukousl poněkud větší sousto než aby ho dokázal uvěřitelně zpracovat. Také se z hlavního hrdiny stane prakticky nepřemožitelná nejvyšší bytost, akorát že tentokrát je hrdina takový již od začátku a poněkud na opačné straně stupnice než v závěru Divokých a zlích. A také se to zatraceně dobře čte.

V první čtvrtině sledujeme hlavního hrdinu jak uniká před hrozbou nemrtvých, zatímco na Zemi se rozpoutává jakási 3. světová a on je jediný, který ví o co jde a jak přežít - utéct. On ano, čtenáři ne. Ve druhé čtvrtině se čtenáři dozví jak se z hlavního hrdiny stalo to co je v části první a proč mrtví tak neodbytně odmítají zůstat bez hnutí ležet. Třetí část je takzvaná "Táborová romace", červená knihovna pro náctileté ala twighlight a pak poněkud rozvláčný happyend závěr.

Zkrátka, občas si řeknete: Tak to už je trošku moc. Pokud vám neviditelný Saladin na těžkou vodu z Cesty krve přišel jako neuvěřitelný vynález, počkejte co si Mistr vymyslel tady! Může se zdát že kniha od poloviny, kdy dojde k vyzrazení pointy, ztrácí dech. Naštve vás smrt oblíbených vedlejších hrdinů. Ale čte se to opět zatraceně dobře, takřka jedním dechem, hlášek je dost a je to nejlepší krvavej akčňák v okolí. Mistr je (skoro) zpět.