1. Bůh mi seslal krásný ráno (Sunday Morning Coming Down), 2. California blues (California Blues), 3. Chlapům nesluší moc pláč (Crying Time), 4. Hodné štěně, 5. Beale Street Blues, 6. Nikdy nevěř happyendům, 7. List z kalendáře, 8. Kdy je čas jít spát, 9. Dívka ze severní země (Girl From Northern Country), 10. Prázdná pláž, 11. U konce, 12. Patrona z války, 13. Jsem věčně smutnej (Man of Constant Sorrow), 14. Kolikrát už, 15. Věci se mění (Things Have Changed)
Multisonic a.s. 2009
Greenhorns jsou pro mě legendou české country a Vyčítal špičkou českých epických textařů/překladatelů. Po excesech typu "radar" a některých písních na novém albu Greenhornů Bůh mi seslal ... však musím druhou část úvodního souvětí přesunout do minulosti.
Je to tak pět let a stovky a stovky "píváků" zpátky, co mi nevadil ani Vyčítalův zpěv a mezi ty Tučný, Linky, Hoffmany a Maudry a Kocmany vždycky nějak zapadl. V posledních letech se však Vyčítalův zpěv změnil v projev bezzubých staříků, kteří bez pětipiva k snídani nejsou schopni fungovat a když po odchodu Petra Kocmana převzal interpretaci většiny repertoáru, stalo se vystoupení Greenhornů utrpením, které neradno absolvovat více než jednou exemplárně za život.
Účinkující: Honza Vyčítal – zpěv, Jiří Zima – steel guitar, dobro, Jiří „Eda“ Panschab – banjo, zpěv, Milan Černý – bass, Václav Šváb – bicí, percussion, zpěv, Medard Konopík – elektrické a akustické kytary, mandolína, klávesové nástroje, dobro Amistar, zpěv hosté: Stanislav Wabi Daněk – zpěv, Petr Bratský – zpěv, Ján „Fredy“ Zubárik – zpěv, Radka Dyntarová – zpěv, Petra Nováková – zpěv, Milan Procházka – zpěv, Josef Mareček – zpěv, Miroslav Matoušek – housle
Na novém albu skupiny Greenhorns díky Bohu nezpívá jen její leader Honza Vyčítal a vešlo se tam i pár kvalitnějších textů. Nenechte se proto odradit úvodní písní, spasení české country scény však nečekejte. Zařadit na úvod předělávku "Sunday morning coming down" (Bůh mi seslal krásný ráno) je jedním ze smrtelných zásahů do života tohoto díla. Smutná píseň Krise Kristofferona, kterou ve světě proslavil Johnny Cash a u nás Pavel Bobek s poetickým českým textem Vladimíra Poštulky má být v nové verzi syrovější a blíže k originálu. Mně však příjde pouze vulgárně lidová a hospodsky oplzlá a závádí nas od smutnící procházky osamělým nedělním ránem do námořnické špeluňky páté cenové kategorie.
a zas ta bolest kurefská začala jak kaktus srdcem růst
Připadám si jako námořník, který se tam ze zvědavosti nechal naverbovat na zámořskou loď a ta s prvním bouřkou jde ke dnu. Díky California Blues se dostávám na hladinu rozbouřených vln country éteru, snad jen projev Medarda Konopíka by u toho mohl být méně emerický - jeho zpěvu to nesluší (a nepochopil jsem, proč se mu léto v Kalifornii zdá žabí) ... S třetí písní už jsem se vyhrabal do záchranného člunu a přestože Chlapům nesluší moc pláč, nostalgicky mávám šátkem svojí lásce, která zůstala na starém kontinentu. Píseň jako by vypadla z let sedmdesátých nebo osmdesátých, kdy by se jí bezpochyby ujal Mirek Hoffmann.
Werichovo Hodné štěně hází přes palubu Vyčítalův "zpěv" ale štěně umí trošku plavat a snad se neutopí. Když už nám Vyčítal něco mermomocí musí pět do rytmu veslování, pak ať je to Beale Street Blues nebo duet List z kalendáře, ve kterém si pánové co se týče kvality zpěvu nemají co vyčítat, ale bylo hůř. Nikdy nevěř happyendům a Kdy je čas jít spát mají šanci se stát nikterak chuťově vyjímečnou, ale výživnou zásobou pro plavbu. Bohužel právě nastala chvíle, kdy Vyčítal zřejmě zešílel z mořské nemoci a začal sekerou, která ma na topůrku vyryto věnování Od dívky ze severní země, vysekávat do dna člunu díru. Český text písně Boba Dylana by sice s odřenýma ušima obstál porovnání s verzí překladu od Roberta Křesťana na albu Dylanovky, ale něco tak strašného jako je Vyčítalův duet s Wabi Daňkem jsem snad v životě neslyšel.
Naštěstí jsme ztroskotali na Prázdné pláži a zdá se že je to, až na pár textařských perel hodících se spíš na krk domorodým tancovačkovým kapelám, pláž klidného ostrova s chutným country ovocem.
kdo nevěří ať jde do háje nedotčenej ráj tam je.
Radostí z toho že jsem se neutopil mávnu rukou nad Vyčítalovým blábolením jak je třeba se rozloučit a jít dál a doufám, že je se silami U konce a už více neuškodí, nechávám ho na pláži a mířím do vnitrozemí. Mýlím se ovšem šeredně, vesele mě dobíhá hned v následující chvíli, prozpěvuje si že na pláži vyhrabal Patronu z války a opěvuje americké vojáky co mají v srdcích malé kchauboje (ano, přesně tak to vyslovuje). Je to chvalozpěv do určité míry zdařilý, ale po radarové písni mi jeho opěvování amíků leze pěkně na nervy. Snad na usmířenou se ptá Jiří Panschab proč Jsem věčně smutnej (v písni kterou známe z těžko překonatelné verze Dana Tyminského a Union Station), ale Vyčítal naštvaně utíká zpět na pláž, kde vyhrabe ještě spoustu další nebezpečné munice a aby dokonal zkázu, vyhodí všechno do povětří duetem s jakousi Petrou Novákovou. Je to neuvěřitelně nechutná píseň, jmenuje se Kolikrát už a autor s ní klesl až na dno textařské propasti, kde se zabořil ještě několik metrů do smradlavého bahna.
Cestou na onen svět nám zpříjemní ještě jedna dylanovka od Medarda Konopíka. Ano, Věci se mění a doufám že příště to bude opačným směrem - tedy k lepšímu.
Pozn. k hodnocení: Po prvním letmém poslechu jsem si říkal - tragédie. Druhý poslech se smutkem nad stavem české country vyvolal chuť pustit si to znovu s tím, že případné moje hodnocení by bylo "lehce pod průměr". Ovšem další náslechy v průběhu recenze mě ujistili v tom, že po tomhle CD už pravděpodobně nikdy nesáhnu a hodnocení kleslo na "dost mizerné".