04.04.2012 14:48; Komentáře (0)

My češi jsme strašní chudáčci

Dnes jsem si četl skvělý rozhovor s Petrem Fialou na musicserver.cz k 25 výročí Mňágy. Zaujalo mě tam krom jiného něco, pod co bych se rád podepsal, ufňukaný český národe o žebrácké holi:

Václav Trávníček a Petr Fiala:

Takže "tak dlouho ti trvalo, než ses stal optimistou"? V podstatě jo. Neříkám, že teď je všechno růžový a skvělý. Samozřejmě konflikty jsou pořád, doma i v kapele. A je to na úplně jiným základě. Spíš to plyne z toho, že jsem byl léta zvyklej prudit. Když bylo něco příjemného, spíš mi to vadilo. Hned jsem to nějak rozvrtal. Něco se mi podařilo a já si řekl: "Není to málo? Neměl bych ještě víc?" Teď jsem četl zajímavej článek o tom, že Češi jsou jeden z nejbohatších národů na světě. Mají se strašně dobře. Když vyloženě nechceš, nemůže se ti tady nic stát. Jsou daleko tvrdší země, kde je to daleko horší - i na západě. U nás nikdo nic závratného nevyprodukuje a přesto má každý doma dvě auta a na baráku pár satelitů.

Myslím, že na nás na všechny dopadla krize po roce 2008, ale v zásadě chápu, co se snažíš říct. Loni jsme byli na šest týdnů v Thajsku a lidi tam na nás docela koukali. Říkal jsem jim, že nejsem žádnej boháč, a oni se strašně smáli. Tvrdili, že by museli oceán přeplavat, nikdy by nenašetřili na letadlo. Došlo mi, že u nás si celkem v pohodě našetříš patnáct tisíc na letenku, dalších deset na nějakej pobyt a seš úplně vysmátej. Je náročný, když žiješ v bídě. Ale možná ještě smutnější je, když se máš dobře a nevíš o  tom. Jediné, co stojí mezi tebou a nějakou pohodou, jsi zase jenom ty. Kdo jinej by tam stál? Ale chápu, že holt někdy trvá, než nám tohle dojde, a trápení musí proběhnout.

Zdroj: musicserver.cz